Předmluva k českému vydání 

Role muže a ženy se stává posledních sto let stále méně samozřejmá. Měřítkem pro život se čím dál více stává lidská individualita, a všeobecnéné vlastnosti jako pohlaví nebo sociální postavení jsou méně rozhodující. To samo o sobě znamená dobrý vývoj. Jenže k tomu je také nutné nově si uvědomovat význam života muže nebo ženy. Této otázce se žádný současník nevyhne a musí si na ni najít individuální odpověď.

Rovnost a rovnocennost
Východisko z této cesty hledání nacházíme často v principu rovnosti. Tímto principem se například řídí vlády, ale i takzvaná druhá emancipační vlna feministického hnutí. Vycházet z rovnosti je samo o sobě správné, pokud zůstaneme v rámci právní sféry. Všichni lidé jsou rovnocenní a je správné, že mohou všichni volit své vlády a užívat dalších základních lidských práv. Chceme-li však uplatňovat princip rovnosti v jiných oblastech jednoty státu, vzniká problém. Vede to až k vytváření sociálních anomálií.
Komunistické země znají následky takové rovnosti. Lidé se museli přizpůsobovat předpisům a směrnicím strany. Ale i v kapitalistické společnosti hrozí také tendence k rovnostářství, jenom má rafinovanější tvář: masivní konzumaci, diktát módy a byrokracie, působení kontrolovaných médií.
Do oblasti vztahů mezi oběma pohlavími je také násilně zaváděna rovnost. V praxi to znamená, že se ženy stále více pohybují v mužské kulturní sféře. Mnoho žen například hledá svou hodnotu v možnosti zaměstnání mimo domov. Navíc na Západě je touha po vlastním rozvoji pro řadu žen důležitým motivem pro kariérní snahy. 
V bývalých komunistických zemích byl takový princip rovnosti ženám vnucován státem a proto ani nemohly vychovávat doma své děti. V mnoha zemích je dnes zaměstnání mimo domov pro matky finanční nutností. 
Tradiční náplň a kvalita života ženy se stává důsledkem toho stále méně zajímavou. Péče o o rodinu a o domácnost, mateřství a výchova dětí jsou v konzumní a soutěživé kultuře neustále zatlačovány do kouta. Projevuje se to například těmito způsoby:
Klesá zájem žen stát se matkou a starat se o vlastní děti; finanční a materiální podmínky pro rodiče jsou stále obtížnější a tím dostává tento pokles zájmu i sociální dimenzi. V 90. letech za vlády Václava Klause, orientovaného na profit, v Čechách rychle klesala porodnost. Z mnoha hledisek to mají nejtěžší rodiče samovychovatelé.
To všechno má dalekosáhlé následky. Děti vyrůstají ve stresujícíh podmínkách a to je potom nutno vyrovnávat a léčit. Apatie, kriminalita, psychické problémy a nemoci stojí společnost velké nasazení. Z toho těží a inkasuje jen farmaceutický průmysl. Dalším důsledkem je klesající růst populace. V mnohých evropských zemích, mezi nimi i v České republice klesá dokonce i celkový počet obyvatelstva. I to bude mít velké důsledky pro budoucí společnost. Co je třeba udělat? Je princip rovnosti opravdu konečným východiskem? Není možné najít pozitiva v originalitě života muže a ženy? Jak znovu vytvoříme ve společnosti prostor pro mizející ženské kvality?

Pohled na člověka
Uspokojující odpověď můžeme v této oblasti najít jen tehdy, pokud překonáme materialistický pohled na člověka a na svět. Vnímáme-li člověka jen jako tělesnou hmotu, pak bude každý rozdíl mezi lidmi nesmyslný a nežádoucí. Proč se někdo narodí s velkým talentem a druhý s nedostatkem? Proč mám pro tento život právě tuto jedinečnou konstituci? Proč má jeden člověk tělo muže a druhý tělo ženy? Z materialistického hlediska zbývá jenom jedna cesta - sjednotit všechny rozdíly, jako usměrňující princip i mimo oblast lidských práv. 
Až budeme schopni vidět smysl individuálních rozdílů a uznat duchovní individualitu člověka, který hledá význam ve vztahu ke své konstituci, teprve pak si můžeme vytvořit úplný pohled na člověka. V čem je zvláštní smysl života ženy nebo muže? Jaký význam má mužská a ženská kvalita třeba ve výchově? Jaké vývojové možnosti a výzvy to přináší? Ztráta tradičních jistot nás vyzývá ke stále vědomější volbě. 
I domácnost, na kterou se v současné době tolik nedbá, nabízí z duchovního hlediska mnoho zajímavých a smysluplných příležitostí. V ní se dokonce utváří nosná plocha pro vlastní život. To je zdánlivě obyčejná myšlenka, ale kdo ví, co je život? Když o tom budeme přemýšlet, vznikne mnoho dalších otázek. Mnohé problémy současné kultury v této technické a na zisk orientované kultuře vyplývají právě ze ztráty vztahu k životu. To, co se v minulosti víceméně intuitivně vědělo, musíme v dnešní době znovu zkoumat a prožívat, jenže teď už bdělým vědomím. Je třeba nově objevovat příznivý vztah k přírodě a k životním silám ve společenství. Když trochu více přemýšlíme o významu domácnosti, vidíme, že není izolovaná v nějakém koutě společnosti, ale je přímo v jejím srdci! Otázky vědomé péče o domácnost nás přivádějí k důležitým tématům, jako je práce a příjmy, konzum a kvalita, otázky životního prostředí, média, technika, politika a duchovní hodnoty. 

Nové cesty
Monique Wortelboerová představuje ve své knize nadšený pokus podívat se na domácnost a rodinu z pozitivního a kvalitativního hlediska. Zkoumá, jaký smysl může mít domácnost pro dítě v prvních sedmi letech nebo pro školáka a pro dítě v pubertě. Jaké možnosti individuálního vývoje nám může domácnost nabídnout? Co můžeme v domácnosti objevovat, čemu se můžeme naučit? Jaké možnosti vývoje nabízí muži nebo ženě a jaký význam to má pro celou společnost? Jaký pozitivní příspěvek mohou muži a ženy přinášet do péče o život v domácnosti? 
Když pochopíme význam domácnosti jako základu života, vyvstane otázka, jak bude společnost přijímat a podporovat ty, kteří jsou ochotni v současné době si zvolit rodičovství za své poslání. I tato otázka má více dimenzí. Finanční podpora je jen jeden důležitý aspekt. Potřebují mít také např. možnost financování bydlení, bezpečné a příznivé prostředí pro děti, je třeba odstranit společenskou izolovanost matek, umožnit jim svobodnou volbu druhu vzdělání a zdravotní péče.

Státní péče o děti je v bývalých komunistických zemích rozvinutější než na západě. Automaticky se vychází z předpokladu, že oba rodiče musejí být zaměstnaní, takže děti ani nemohou být doma. Výzkumy však ukazují, že malým dětem svědčí nejvíce domácí péče. To není kritika jeslí nebo jiných druhů péče o děti mimo rodinu. Ty jsou potřebné i v současné době. Ale je také třeba umožnit jiné volby, jak individuální, tak společenské. Úkolem společnosti je vytvořit prostor pro možnost, kterou si každý člověk individuálně zvolí. Neměla by nás kategoricky tlačit jen jedním směrem a prostor k volbě ubírat. 
Monique Wortelboerová píše z vlastní zkušenosti matky pěti dětí, jako aktivní a angažovaná současnice. Své ideové inspirace čerpá z antroposofické nauky o člo¬věku. Doufám, že tento duchovní pohled na vedení domácnosti bude pro mnoho čtenářů novým impulzem a výzvou k samostatnému hledání smysluplného vztahu k životu, k výchově, ke společnosti i k vlastnímu vývoji.

Cornelis Boogerd
 

 Nakladatel: Fabula
 ISBN: 80-86600-34-3, EAN: 9788086600345
 Originál: Huihouden de zorg voor het leven, překlad: Hana Ženíšková
 Formát: 231 stran, 20x11cm, česky, brožovaná vazba
 Rok vydání: 2006 (1. vydání)