Čtyři temperamenty – Helmut Eller
ROZEBRÁNO!
Lidské temperamenty jsou prastaré téma, které nedalo spát starověkým filosofům ani básníkům 18. století. A vrátil se k němu i Rudolf Steiner, aby mu vdechl nový život. Jeho následovníci, zejména waldorfští učitelé, již desítky let s temperamenty dětí cíleně pracují a svých poznatků využívají k lepší pedagogické práci, ale také k vědomému a kvalitnímu utváření sociálních vztahů a v neposlední řadě i k sebepoznání a sebevýchově.
Čtenář v knize najde především velké množství praktických tipů a rad, jak s temperamenty pracovat ve vyučování, v jednotlivých předmětech, jak temperamenty ve škole harmonizovat, i jak s nimi nakládat a používat je při výchově v rodině. Předposlední kapitola je pak věnována temperamentům v soužití dospělých a poslední v sebevýchově.
Vázaná kniha, ilustrace, počet stran 182, cena 275 Kč
VYPRODÁNO
* * *
Recenze:
Práce s temperamentem jako živý pedagogický proces
Častěji jsem se setkával s lidmi, kteří na lidský temperament obecně i na svůj vlastní speciálně pohlíželi v podstatě šablonovitě, jako na schéma, jehož podivný smysl býval poněkud absurdně vyjadřován ve slovech jako: ‚čistý temperament stejně neexistuje, v člověku se to vše promíchá.
Je to podobné, jako kdyby člověk říkal: ‚čistá žlutá barva neexistuje, vždycky je v ní něco přimícháno‘. Každý však celkem přirozeně uzná, že kvalita žluté barvy je nezaměnitelná: žlutá barva září, zaplavuje nás zářivým světlem. A to ji zcela podstatně odlišuje od chladivě hluboké modři či od hřejivě silné červeně. A tak i charakteristická kvalita každého ze čtyř temperamentů se zcela nezaměnitelně odlišuje od těch ostatních: a to nikoli teoreticky, ale zcela prakticky.
Vezměme si takový příklad: Sedíte na lavičce v parku a vedle sebe jste si odložil klobouk. A tu kdosi přichází a přisedne si k vám. Ovšem jaksi si nepovšiml vašeho klobouku – a co čert nechtěl, sedl si rovnou na něj. Jste-li cholerikem, následuje křik, který se podstatně vystupňuje, je-li i druhá strana vašeho ražení čili temperamentu. Jste-li ovšem flegmatikem, nekřičíte, zato klidně oceníte, že i rozsednutý klobouk může dobře posloužit svému účelu. Jste-li melancholikem, zesmutníte, klobouk se snažíte upravit do původního tvaru, ale pak konstatujete, že už není k ničemu. Jste-li sangvinikem, zasmějete se a s radostí a rozsednutým kloboukem na hlavě si ihned jdete koupit nový.
Ale to je pouze jedna možnost vývoje dané situace, neboť cholerikův křik se může proměnit na úplně jiné gesto: popadne klobouk, razantně ho odhodí v dál a praví tomu druhému: ‚Mohl jste si vybrat jiný způsob k seznámení, ale teď půjdeme spolu a vy mi pomůžete vybrat si jiný.‘ Melancholikův smutek se může také zcela proměnit, když praví: Támhle za rohem sedí žebrák, tomu se ještě může ten klobouk dobře hodit. A poslouchejte, vy asi musíte mít velké starosti, když jste ten klobouk docela přehlédl…?
Podobných živých situací, příkladů a postřehů k lidským temperamentům najdete nepřeberné množství v knize Helmuta Ellera Čtyři temperamenty, která vyšla péčí nakladatelství Fabula v kvalitním překladu Pavla Lomičky. Helmut Eller je zkušeným německým waldorfským učitelem - a právě praxe waldorfského učitele dává každý den spoustu podnětů pro práci s temperamenty. Stačí jen pozorovat a naučit se rozlišovat, jak se ty čtyři kvality nejrůzněji projevují – u dětí, u rodičů a také u sebe samotného.
Helmut Eller ve své knize na velmi solidně vybudovaných základech ukazuje cestu k objevování dalších a dalších aspektů temperamentu člověka. A jak napovídá podtitul knihy Příručka pro školu i život, není kniha určena pouze učitelům, ale právě je zcela přístupná rodičům a všem těm, které otázka lidského temperamentu zajímá. Je přitom velice cenné, že autor poukazuje i na následující klíčové aspekty lidského temperamentu:
• Na lidský temperament je nutné nahlížet celostně, neboť je nedělitelně spojen s celou lidskou bytostí
• Lidský temperament se vyvíjí – a to jak z hlediska individuálního vývoje, tak z hlediska obecnějšího lidského vývoje
• Poznávání temperamentu člověka je otázkou sebepoznávání člověka
• Pro pedagoga je pak práce s temperamenty jeho žáků a zejména s temperamentem vlastním holou nezbytností.